Copán, co jsem ještě nezmínil

Je to malé městečko. Lidé se tu znají, a jsou velmi přátelští...

Ubytování
Míst kde složit hlavu najdete spoustu. My jsme zakempovali v hostelu Barakah. Vlastní jej mladý kluk Fernando, přátelský férový co se nesnaží lidi oholit ( dokonce když se na výlet k horkým pramenům přidala další dvojice, sám přišel a vrátil nám část peněz se slovy 'více lidí levnější cesta'.
Občas se stane a nám se to také stalo, že vypadne proud. Trocha romantiky u svíčky a piva neurazí.

Měna a ceny
Hondurasská měna je Lempira a v přepočtu ku dolaru je na tom stejně jako koruna. I se zde za zhruba stejnou cenu najíte, či ubytujete. Snídaně pro dva, muffin a čaj 118 Lps. Lepší večeře 350. Zajímavé jsou ceny. Údajně turisté jsou v Hondurasu zvíhodňováni oproti místním. Jednoduše řečeno: "bohatí místní s NDi to mohou dovolit tak proč jim slevovat a batůžkářům slevíme, stejně se nám to vyplatí...". asi to je moto obchodníků. Trochu mi přišlo, že atmosféra trhu je příjemnější oproti trhu v Guatemale, kde trošku zkoušejí člověka natlačit do koupě, s tím jsme se v Copánu nesetkali.

Rum a káva
Guatemalští vs Honduraští, asi tak bych nazval souboj mezi kvalitou kávy. Každý si hájí své. Oproti tomu rum, někdo obhajuje Nikaraguiský Flor de Caňa jiný Guatemalský Zacapa.. oba dostaly 4 medaile v prestižní soutěži.. tak těžko říci který je lepší.

Restaurace
San Rafael, dobrá káva, milý servis. A dýško si předem neůčtují. Né že bych byl kasička, ale zastávám názor, že dám tam kde se mi to líbí a kde se cítím dobře. Jiné stravovny to hold vnímají jinak a automaticky si přidají 10%.  Jídlo je tu obdobné, jako v Guat. a frčí tu nakládaná cibule s Jalapeňos papričkami, to prostě můžu :)

Luna Jaguar, přírodní wellness

Kolem Copánu je ledasco k vidění. Jednou z 'atrakcí' co určitě nesmíme vynechat jsou přírodní lázně Luna Jaguár...
Už vím proč si české wellnesy lázně apod. obkládají stěny kamenem. Prostě imitují toto nádherné místo, kde na povrch vyvěrá 90°C horká minerální voda, aby propadala několika kamennými - uměle vytvořenými - lagunkami, v kterých 3 hodiny utečou doslova jako voda... Píšu to pomalu jako cestovní kancelář, ale ono je to opravdu taková pecka!

Protože máme jen pár fotek ve foťáku, přikládám oficiální link na web lázní. http://lunajaguarsparesort.com

Sepultura(s)

... není konzert Skupiny, ani její následníci. Je to údolí za ruinami Copánu, ve kterém žila šlechta. Dopoledne tam uteče jako voda. Netřeba tam brát průvodce. Mystický nádech místu dodávají udržované mítinky mezi ruinami a místní flóra.

Ruiny Copánu

Ruiny starobylého Mayského města se nachází cca 10min chůze od centra. Vstupné je 15$, průvodce 25$ (a vyplatí se).

Nejprve projdete cestou, k parku a dozvíte se, že místní hondurasané dříve hojně pěstovali tabák a sušili ho v takovém 'rádoby seníku'. Protože šla cena výkupu dolů zaměřují se dnes hlavně na kukuřici a zeleninu.

U vstupu do parku je sídlo papoušků, kteří žijí volně v parku... ale dost řečí o ptákovinách.. jdeme na fakta o místních Májích...

Májové přišli na americký kontinent z Asie skrz Beringovu úžinu a postupně se usadili v oblastech od Mexika a střední Ameriky. Krom mnoha bohů věřili, že lidé pochází z kukuřice. Motiv kukuřičného klasu s vyrůstající hlavou se často objevuje na freskách. Jejich vyobrazení světa bohů a mrtvých je velmi podobné Egyptu. Podzemní říše mrtvých, přístupná skrze vodu, oproti říši bohů-nebe, do kterého se dostávali panovníci.

Trocha matematiky
Protože máme celkem na těle 20 prstů, používali dvacítkové soustavy. zápis byl třeba: proužek=5, tečka=1. Podobné motivy najdete i na Guatemalských bankovkách, kde je zápis zjednodušený, např. 100 je zapsán jako symbol 5 a symbol 20, tj 5x20=100.

Architektura & Archeologie
Začneme pěkné od základů. Město Copán bylo objeveno začátkem 19. století. Nevedly sem žádné cesty, doprava pouze na koni/osliku. Postupně byla zřízena malá runway, hojně využívána do pol. 20.století, pak z důvodu ochrany památek nahrazena silnicí. Velká část města (odhadovaná velikost asi 20hektarů) byla a i dodnes z velké míry je porostlá stromy. Části chrámového komplexu byly zaneseny bahnem z řeky protékající městem, proto archeologové odklonili část koryta řeky a začali s odkrývacími pracemi. Byly objeveny drenážní kanály, odvádějící vodu a odpad z města. Postupně se zjistilo, že zde jsou 4 vrstvy - období, či přestavby města. Tyto přestavby probíhali až na pár výjimek následujícím způsobem: stržení staré budovy, navýšení a srovnání základů a stavba nové stavby. Výjimku tvoří chrám kde je pohřben první král se svou družkou.
Stavby byly barveny červeně a chodníky  nádvoří/náměstí měli barvu přírodní bílé.
Stavby jsou často umísťovány ve směru východu/ západu slunce, obzvláště pak chrámy. Tím také symbolizují život vs smrt. Nádvoří, zvláště to hlavní, je stavěno obdobně jako amfiteátry, aby byla dostatečná akustika, když král promlouvá. Stavby v údolí patřily šlechtě, více do kopců byli situovány pro běžné občany. Palác byl krále. Mnoho z těchto staveb není odkryto z důvodu finanční náročnosti a to nejen výkopových prací ale i zajištění/uchování nálezů.

Kultura
Mayové nejvíce rozkvétali ve svém středním - klasickém období, 10-14 král (jestli si pamatuji dobře). Králové měli často v názvu slovo kouř např. Kouřící Jaguár apod. protože kouř signalizoval  komunikaci s bohy. K vizím králové požívali odvar z hub (obdoba nějakých halucinogeních lysohlávek).
Tradiční zábavou byla hra obdobná fotbalu, kde ke hře použili cca 3 kilový kaučukový míč, který se pokoušeli kolenem, lokty, boky či rameny postrčit na jeden z tří soch. Sochy byly umístěné po okrajích a ve středu nakloněného hřiště. Končetiny a hlavu nepoužívali z důvodu snadného zranění. Hrací části měli chráněny (chrániče, skoro bych řekl jak na ragby). Co trefa to bod. Vítězný team vybral jednoho hráče, jež byl obětován, což pro dotyčného byla pocta, proto byl vybírán někdo důležitý.
Pozn.: hra se lišila od mexických Mayu, ti se trefovali do jakési díry.
Pozn.2: míč svým tvarem připomíná také hlavu.

Popravy
Na kameném bloku, s odtokovými žlábky se popravovalo tak, že zvolený hrdina ležel na týlu. Pochopil li jsem správně překlad, neměli kovové nástroje, nože, sekery... ale využívali jadeitu a vulkanického skla upraveného do tvaru nástroje.

Antigua I.

Tak jsme využily Shuttle busu z MonteRica (Q70/os) a za dvě a půl hoďky jsme v Antize. Ubyzovali jsme se v http://posadajumaocag.com za Q180 na pokoj (od Kristiána a Káti máme info, že je to běžná cena na Antigu). Prostředí čisté, krásná dcerka paní domácí umí anglicky, naproti shop ve stylu "rakve, biče, olejovky" prostě od párátka až po mobilní telefony.

Za rohem cestovka, s kterou přejedeme do Copánu, jedna cesta Q175/os (asi místní dopravou by to vyšlo levněji, ale trochu hrajem o čas). I se zadařilo zarezervovat hotel v Copánu - Berakah - ten co nám doporučil Matt (dvojice z Semuc Champey)... Tak uvidíme, snad se výlet vydaří...;)

Cesta do Hondurasu.

Tri naprosto spinavy, rasta typci s vyholenou holkou s odporne vychlastanym hlasem a chovanim americkeho suverena. Jedna zmatena Cinanka, spanelsky parecek a kluk s cerne nalakovanyma nehtama to bylo dnesni obsazeni shuttle busu do Hondurasu.
Cesta trvala sest hodin, ale v tomhle divnem slozeni mi prisla vecnost. Trochu jsme se zasekli na hranicnim prejezdu, kdy jsme museli zaplatit 10Q za vycestovani ze zeme a pak o deset metru dal jsme platili 3$ za pricestovani do Hondurasu, kdy jsme dostali vizum na 90 dni.
Ubytovani nam zabralo jen chvilicku, protoze nikdo z divnousu nemel zajisteny hostel, tak se jelo pred ten nas a ja se jen modlila abysme nemeli prapodivne qvatro v zadech. Nastesti to na ne bylo moc ciste, tak sli shanet dal. Zustala tu jen zmatena Cinanka, ktera se jede potapet na Utilu ovsem jak zjistil muj preuzasny manzel, dostala vizum vstahujici se jen na Copan s platnosti na 3 dny. Tak s Vasou volali na velvyslanectvi, kde meli pausu a nakonec jela zpatky na hranice ziskat vizum, ktere potrebuje.
My jsme se vydali vedle do hospudky. Hospudka typu vezmi co je nebo jdi jinam, takze neni na vyber, ale vetsinou to byva vyborne. Jeste nikdy to nechutnalo spatne. (viz foto: Ryba se smazenym bananem/ nejsou to hranolky)
Copan ruins na nas vylozene cekaly, protoze nam nabidl ten divny kluk s cernyma nehtama, ze mu muzeme pridat 10$ na pruvodce a muzeme jit s nim. Samozrejmne jsme toho vyuzili, protoze jsme si ho nevzali v Tikalu a trochu nas to mrzelo. Tenhle pan, byl ovsem trida, vypravel neuveritelne poutave a jak jsme zjistili v prubehu vykladu, tak s nim byl tocen i nejaky dokument pro National Geographic.
Pridame par fotek. Prosim povsimnete si obetniho oltare, ktery ma udelany i spadovy zlabek na krev. Hlava se davala do doliku tylem a podrizla se v hrdle. Obetovala se vzdy nejdulezitejsi osoba, pro kterou to byla cest.  

Pani kucharka

Tady jsem chtěla ukázat zlaté zuby, ale ukázaly se jiné přednosti:-)

Manterico foto

MonteRico, co jsem ještě nezmínil

Leží na západním pobřeží Guatemaly, od civilizace jej děli mangrové porosty a říční koryta. Běžně Vám tu budou nabízet výlety do tohoto ekosystému kde můžete zahlédnout volavky a kajmany (volavky jsme viděli.. už při příjezdu).

Další atrakcí jsou již zmíněné želvy. Bohužel krom nadšených turistů sem občas jezdí i zloději vajec, tak na pláži občas potkáte ochranářský vůz.

Serfování v MonteRicu je spíše minulostí. Proběhla úprava koryta řeky a asi i vyústění a to mělo za následek narušení proudů a zánik surfařských podmínek. Obdobně je na tom i 8km vzdálená část jmenující se Hawai. I přes to jsou vlny vhodné alespoň na bodyboard, tak jsem toho využil... je to prostě skvělé, ať žije surfing. Jinak prosurfaře je vhodné spíše místo Sicapote.

Bydlení je tu cca Q75 na osobu. Bydleli jsme noc v Johnys Place. Přes víkend se většina hotelů mění v pařanská místa. Naneštěstí jsme měli pokoj hned za barem. Ve 2 v noci jsme šli na procházku spát se nedalo. Našli jsme hotel Delfín za stejnou cenu krásný pokoj a o dost tišší prostředí milý personál co si neplete sůl a cukr, když dělá krustu na skleničce Tequila sunrise...

Pláže jsou tu sopečné jako na hawaii .. je tu krásně. Busem za Q7/os jsme se projeli dál k Monterico-Hawaii.. sami na 1.5km pláži, prostě nádhera..

Dnes jsme potkali sympatickou dvojici čechů a vyměnilu si poznatky. 

Odpoledne jedem do Antigui, kde přespíme a pak na Honduras, Copán.

Želví závody

Po večeři, se na pláži srocují lidé. Při západu slunce na části pláže vylézají z písku nově narozené želvy a závodí, která z nich bude u moře jako první. Takže za chvíli je plocha velikosti fotbalového hřiště posetá drobnými želvami které "sprintují" do moře.

MonteRico

Přejezd z Panajachelu k moři byl trochu chaotický. Panajacel Chimaltenango Antigua Esquinta Monterico. Asi 5h cestování. Ty přejezdy chickenbusy jsou hold levné, ale i když to navazuje tak to není žádná rychlost.

Předposlední úsek máme i s knězem. Janička má teorii, že když káže tak asi cestuje zdarma... protože tu hubu nezavře. Sice mu nerozumím, ale bibli přezpívává asi už po druhé.

Poslední úsek do MonteRica jedeme na lodičce mangrovými porosty. Tu nějaká volavka, tu jiný pták... příroda je tu prostě krásná.

Pan naháněč zas tvrdí, že všechny hotely jsou plné, ale že by měl volný dorm. Na druhý pokus bydlíme. Johnys Place.

Pláž je tu dlouhá, černý sopečný písek prostě nádhera. Každou chvíli nad námi přelétá formace racků nebo volavek (nebo bůhví co to je) a nádherně dokreslují atmosféru pacifiku.

Večeře byla docela zábavná. Janička: "ja nemám ani moc hlad, dala bych si jen polívku" ... tak se u jedné tetky naproti v ulici ptáme jaké má varianty. Tetka začla: kuřecí, a pak následovala spousta slov, která byla mimo rozsah naší španělštiny. Na konci monologu Janička s nadšením říká ano.. tu si dám.. já jsem si dal taky. Jaké překvapení, když přinesli talíř, z kterého koukal rybí ocas, krunýř kraba a asi 16krevet. :-D no co.. já to mam rád... ..... zkrátím to...Tak se Janička v Guat. naučila jíst plody moře, a snad krom kraba jí to opravdu chutnalo.

VeryKool je very cool

Sony, Samsungu, LG, Motorolo a i ty Apple... Boj se! Na trh proráží nová značka telefonů .. všeho druhu..Véčka dotykáče i Blackberry design. Prostě tahle značka je  very cool :-D

Pedro Familly, atmosféra u Atitlánu

Ne, nepřehlédli jste se! Nejde o fenomenální Irskou skupinu Kelly family :-) Bydlíme v hostelu Elena a paní domácí má páteční kytarovou session. Pět stařenek, věku neurčitého a jeden Amigo pod naším pokojen, v jejich obýváku lechtají struny. Je to jak z vánočního klipu Ondřeje Havelky. Chvíli zpívají společně, chvíli druhý hlas, nádherně to dokresluje večerní atmosféru městečka Panajachel, přístaviště na jezeře Atitlán.

Den jsme strávili výletně do San Antonia (což ostatně víte z předchozího rozhořčeného příspěvku). Prostředí kolem jezera je krásné, ale do velké míry jej pohltila turistika. Zatím asi nejvíce komerční místo co jsme navštívili.

Ale proč se zaobírat komercí. Něco příjemnějšího... Cafe La Parada, v centru městečka nabízí kromě wifi také výborné nápoje. Kávu a domácí smetanou... a čokoládu... jako z Semuc-Champey.. pravá máyská... žádná instantní hmota, co jsem měl v Chichi nebo Xele.
Ještě tak sedět v hamace místo křesla a je to dokonalé.

Tak chvíli užijeme atmosféry a zítra hurá k moři... třeba se poštěstí a pujčím si surf a svými pokusy budu dělat divadlo plážovým povalečům.