Santa Cruz de Laguna

"Přátelé a kamarádi, my Vám ty medaile přivezeme..."
Za dnešek bychom nasbírali medailí/bobříků hned několik:

Bobřík cestování
Poměrně bez problémů jsme se dostali z Xely do Panajachel (jedno z hlavních měst okolo jezera Atitlán. Chicken busy jsou opravdu sranda, po Panamsko-Americké dálnici si to v zatáčkách dávají, no raději se nedívat. A přestupy jsme také zvládli. Prostě jako doma:) Dokonce jsme se ani nenechali natáhnout (alespoň ne tak moc :)) za cestu lodí. Díky neznámému studentovi grafiky jsem tušil, že převozy jsou tak nějak okolo Q10. Takže 25 je opravdu moc, mám sice bílý ksichtík, ale na čele nemám nápis jitrnice:)) takže jsme jeli 'colectivem' sice za Q15, ale tak budiž.

Bobřík odvahy
Santa Cruz je opravdu místo po právu zvané holistické... jsme tu opravdu u jezera.. Výhled nádherný, prostě ráj. Proč tedy bobřík? Protože v ráji netřeba elektřiny, ba i hotelů je tu pomálu. Všeho všudy dva a půl. Jeden eco-hotel Arca Noe, druhý naproti.. a půl.. to je takový pokoj z chlívku co nabízela babka kousek v kopci:), inu postavit si do toho stan, s dvojitou moskytiérou, nazval bych to spíše místem pro kemp,.. Jinak jsme nic jiného nenašli. A tak vyhrála Kocábka' náram náram náram...' Hotel Arca Noe - doposud nejdražší bydlení bez zásuvky na dobytí mobilu.. Q240.

Bobřík hladu
V Santa Cruz v hotelu dnes nevaří , prý až zítra.
Nevadí skočíme si nahoru do vesnice něco koupit (restaurace tu není). Obchod je jako za komunistů... Lepší čekárna na autobus, u které není fronta jenom proto, protože tam vlastně nic nemají vyjma pár plechovek Coli, Panadolu, pár oříšků kešu a dvou plechovek Ananasové šťávy. Když jsem se zeptal na 'botella de agua/láhev vody' tak se mě asi osmiletý prodavač udiveně zeptal, jestli chci vodu čistou, na pití. A pak mi stejně odpověděl, že nemá. Ani pivo, ani nic k jídlu. Tak jsme vzali dvě poslední plechovky ananas. juice naštěstí se správným datumem spotřeby a s "večeří" odcházeli do hotelu. Nebýt vydatnějšího oběda v Panajachelu - ryby s rýží chlebem a zeleninou, tak opravdu máme jen jednu tyčinku Mars a dva džusy.  Jo vodu jsme sehnali v přístavu... pardon, na molu:)

Jo, i v ráji občas sprchne, tak sedíme na zápraží pokoje a koukáme na potemnělé jezero... prostě relax.