Z Prahy až do Guatemalacity

Naše dobrodružství začíná 12.1. rok a den po výletu do Thajska....

Odbavení v Praze proběhlo v pohodě, letenky až do cílové destinace a dokonce i kapitán British Airwais nás pozdravil v češtině.  Trochu mě znepokojilo, když kapitán hlásil, že budeme mít zpoždění (vyčkávací obrazec jsme proletěli asi 4x). Tzn poučení pro příště v Londýně to chce více než jednu hodinu na přestup. Po cestě se nějakému cestujícímu udělalo mdlo. Janička už  vyzvídala slovíčka kterýma by případně mohla pomoci, ale pán se naštěstí po otření vlhkým ubrouskem probral :).

Poznámka pro gurmány: ta chemická houska a salam na to bych se pozvat nenechal.

Poznámka: v Londýně  jsou homoklády, nemají free wifi, resp nějakej sáhodlouhý formulář, který nefunguje úplně pěkně.

Poznámka 2: v Praze nám řekli, že batohy pojedou přímo. V londýně, že si je musíme v Usa provezt přes celní sami.

Těsně před nástupem do letadla se nás ptají máme-li online registraci pro vstup do Ameriky a v letadle pro změnu kartičku pro celní úřad. Birokracie je všude.

Stevardky tu jsou spíše takově zachovalé maminy, ale jsou milé to zase jo. Poznámka pro Dzadzara: vedle sedí latino američanka.. ta by se ti líbila.. takový ten typ s plnými rty. Jinak sedíme v prostřední řadě a samotnej fakt že z obou stran jsou lidi neděla dobře kamarádu měchýřovi.. ale jak říkal Sheldon : "Im master of mi pee" :-D

AA se pochlapili, jídlo je poživatelné. Salát má i zálivku, a pizza je i dobrá. Janička: "stejně mě na tom lítání baví nejvíc to jídlo".

Tak jsme přistáli... MIA27°C Doporučení všem, je dobré být ve vlaku z terminálu na výstup mezi prvními, ušetříte si spoustu času ve frontě. Dále využít způsob pohybu PGOS (pretty good old stairs... stare dobre schody) namísto eskalátoru).. stejně je tu fronta z jiného letu. Pán před námi komentoval, že je to jak ve 2. světové, když se jde do "sprch".

Jo fronty: imigrační, celní .. to je prostě na chvilku postání. Pan imigrační byl povídavej, zajímalo ho kam jedem, pak jestli si myslím že jsem byl v minulěm životě Májský indian, a jestli jsem viděl Apokalipto a že tam byly historické chyby. Janičku moc ani nevnímal, ale popřál nám hezkou dovču, prostě kámoš.

Celního zas zajímalo jestli Janička pracuje jako sestra na příjmu nebo kde a co dělám já. Programátor ATM sys ho uspokojilo, a fakt, že nemáme v Guat. rodinu taky.

Jó batůžky... žádná automatika, hezky ručně přenést k re-checkinu. A pak znovu na odbavení a security kontrolu. Před námi je guatemalská babička, Maria Cruz. Jak to vím? Má nenápadný batoh, resp pytel. U nás do nich dáváme seno, či slámu takový bílý. A místo cedulky nápis:-D nefotil jsem to jen z úcty ke stařence a jejímu zmatení na letišti.

Poznámka3: usa je ekonomická země. Free internet - wifi- není. nemašly ho ani rodinka z Australie.

Jsme na gate a čekáme na let do Gua. Janička: "a taky jim napiš, že tu maj fakt nepohodlný záchody,.." a šla pro kafe, paní si neuvědomila že tu každý neumí plynule 'americky'.. tak po třech dotazech ... ehem? se dosatali na kafe a bylo nakoupeno.

V letadle si povidam s guatemalcem co sesí vedle nás. Má tam i rodinu. Dal nám imigrační formuláře abysme mohli predbehnout frontu. Supeer! V průběhu pojezdu jsem telefonoval s odvozem. Než jsem si vzpoměl na naučenou frázi jestli mužu mluvit anglicky, rovnou jsem mluvil anglicky:-D Bydlíme v quetzalroo.com lide jsou milí akorat jsme nemeli dvoulůžák, nějak nás předběhli irové. Ale jsem tak ospalej že je mi ro jedno. takze spíme opravdu jako praví mochileros s dalšími 2 páry.

Wifi tu funguje. supr. a krom toho ze tam furt někdo coural se spalo dobře.

Buenos dias z Guatemalacity. ;)

Letadlo