Santa Maria, aneb cestovani na vrchol

V devět hodin přicházíme do Quetzal trekkers. Na šesti židličkách před námi je rozloženo jídlo a zásoby na výstup. Ještě se dovybavujeme bundami horské služby, plastenkou a palcaky. Což me trochu desi. Jdeme celkem v šesti lidech německý a švicarsky par a dva guajdi.
Moje představa batuzku s vodou, bundou a rukavicemi se rozplývá, když si  na záda nandavám 15 kg krosnu. (Voda na osobu 4 l věci na vaření a stan + osobní věci).
Santa Maria měří 3772 mnm, takže když jsme přijeli do vesnice pod sopkou a viděli tu výšku, tak jsme ještě zdaleka netušili, jak náročné to bude. Ve 3000mnm, po vydatném obědě: půl avokáda, toust s hov... pardón fazolovou pastou a zeleninnou, nás opouští německý pár, nedává to. Takže zbýváme 4 a guide Julliet. Cesta s plným bříškem se stává o to náročnější, a to nejsme ani v polovině. Funím jako sentinel (pro neznalé první parní válec) a cca od 3/4 jdu víceméně silou vůle. Kupodivu Janička má nachozeno z práce, takže je zmožena až u vrcholu. Prý by programátoři měli mít povinně hodinu na stepru:)

Na vrcholek docházíme těsně se soumrakem. Začíná být hrozná zima, takže rukavice a bunda horské služby s lavinovým pípákem přijde vhod. :)

Po rozbalení stanu a vyndání zásob Juli vaří vrtule a doplňuje je jakousi podomácku vyrobenou omáčkou. Máme i koření prostě luxus (až na tu sviňsky těžkou vodu). Po jídle zkoukneme jestli náhodou není vulkán vidět..... není.. "hořeniště halí hustá hmla" :-) Celí promrzlí jdem spát. Noc není zrovna tropická a trochu fouká. Spcáčky co máme jsou supr, ale komfort je v +2... o větru tam ale nic nepsali. Takže mikina to jistí.

Ráno zvoní Juli telefon. Jdem na rozbřesk a na vulkán. Paráda! Vulkán si tak průběžně v noci pšoukal, jako by si dal fazolový toust a na ráno si nechal vyplivnutí lávy. Prostě nádherná podívaná. Poté rozbřesk nad vzdálenými vulkány jezera Atitlán. To se nedá popsat, to chce fotku.